ALEX - Setkání světů - rozhovor

ALEX Setkání světů - ROZHOVOR Záhady života 05/2020

V červnu roku 2019 se Dalibor během natáčení dokumentu Vše o životě po životě 2 s Danielem Hrňou, mladým mužem, který v důsledku těžkého průběhu cukrovky oslepl. Jeho celkový zdravotní stav nebyl dobrý. Da­nielovi v minulosti selhávaly ledviny, což znamenalo, že musel třikrát týdně dojíž­dět na dialýzu. Transplantace ledvin byla jeho jedinou šancí na prodloužení života. Měl štěstí, našel se vhodný dárce. Zavolali mu během noci, aby se co nejrychleji do­stavil do transplantačního centra. V prů­běhu náročné operace, k níž došlo v roce 2015 v Praze, Daniel prožil něco velmi zvláštního. O několik let později chtěl režisér Dalibor Stach natočit jeho osob­ní příběh na kameru, aby se Danielovo svědectví stalo součástí připravovaného dokumentu. Jenže člověk míní a život mění, říká se. Tady to nebylo jinak. 

Proč Dalibora Stacha uchvátilo jeho vy­právění natolik, že v posledních měsících upřednostnil vydání a distribuci Danielo­vy knižní tvorby před tou vlastní? Vždyť během natáčecích dnů potkal mnoho zajímavých lidí. V čem byl Daniel Hrňa (43), který v říjnu minulého roku bo­hužel zemřel, tak jedinečný? Danielův příběh měl, jak se ukázalo, úplně jiný osud. A právě teď, když se o něm dozvídá­me, jsme všichni jeho nedílnou součástí. 

Pane režisére, vzpomínáte si na první setká ni s Danielem? 

Byla to naprosto čistá krásná duše, kterou člověk nepotkává často. Já jsem přesvěd­čen, že jsme se potkat měli a setkání na­plánovala sama Prozřetelnost. Možná mi to nebudete věřit, ale já věděl, že někoho takového potkám, jen jsem zatím přesně netušil, koho a kde. Naše první schůzka byla ze začátku hodně úsměvná. Věděl jsem o Danielovi jen to, že astrálně ces­tuje. Přijeli jsme za ním s kamerou a po­žádali ho, aby nám začal vyprávět o svých vzpomínkách na klinickou smrt. Bylo to zvláštní natáčení, takové, z něhož mí­vají režiséři husí kůži. Náš »svědek« byl prvních pět minut »jako sešněrovaný« a skoro nic nám neřekl. Byl jsem trpělivý a dával mu čas, aby se jeho nervozita roz­plynula, ale pak jsme uslyšeli nepříjemný zvuk sbíječky. Daniel bydlel v posledním patře panelákového bytu a dělníci se zrovna pustili do práce, aby opravili stře­chu. A protože taková zvuková kulisa je pro natáčení filmu neúnosná, domluvili jsme se, že přijedeme jindy. Začal jsem se s Danielem mimo kameru bavit. Konečně se uvolnil a s úlevou mi řekl: „To jsem rád, že jste nakonec opravdu filmaři. Manžel­ka mi řekla, že jste možná tipaři na byty. A jak jsem slepý, a ještě k tomu doma sám ... " Začal jsem se hurónsky smát. Došlo mi, proč byl na začátku našeho filmování tak zticha, chtěl mít jistotu, že neuslyší zvuk lepící pásky ... Napětí z něj spadlo a začal mi vyprávět. I když jsem měl toho dne ješ­tě naplánované další natáčení, všechno jsem zrušil a zůstal tam s ním až do veče­ra. Natolik mě zaujal. 

Vyprávějte ... 

Po náročné transplantaci ledvin, kdy byl ještě v umělém spánku, měl Daniel o několik dní později zástavu srdce. A tehdy zažil velice zvláštní stav, který bych já přirovnal k tomu, že »pomalu kráčel do Světla«. V té jemně žluté příjemné záři pak ucítil náraz jakoby se s někým sra­zil. Spatřil malou holku, která se právě zvedala ze země. Nechápal to, a tak se za­čal rozhlížet kolem, jenže ta dívka o něm věděla a volala za ním. „Koho hledáš? Já jsem přece tady!" Oba si v té chvíli překvapeně uvědomili, že při mluvení ne­používají ústa a hovoří spolu telepaticky. Pokračovali dál v debatě. 

Jak vypadala a co se o ni Daniel dozvě­děl? 

Bylo jí devět let, jmenovala se Alex. Měla špinavé blond vlasy, žluté tričko, modré kraťasy a v uších malé náušnice. Ptal se jí, odkud přišla. Vyprávěla mu, že žije na Floridě, a právě spadla ze stromu. Hrála si na zahradě, ale strom byl mokrý a uklouzla jí ruka. Když dopadla, vstala, ale její tělo pořád zůstávalo ležet na zemi. Její mladší bratr všechno viděl a utíkal do domu za maminkou. Chtěla ho zastavit a běžet za ním, ale v ten okamžik se srazila s Danie­lem. Ani jeden nechápal, co se stalo. „Proč je všude takové ticho?" ptala se ho. Snažil se dívce vysvětlit, že on je teď právě v Praze a podstupuje transplantaci ledvin. Kde leží Česká republika, nevěděla. Všiml si, že se ta zvláštní mlha kolem nich vytrácí, a když ji na to upozornil, neměla ani tušení, o čem mluví. Vždyť ona vidí oba celou tu dobu, kdy spolu hovoří, sedět v trávě na své zahradě!

Neuvěřitelné. A jak to bylo dál?

Alex pak uviděla svou maminku, jak ji odváží sanitka, protože se psychicky zhroutila. Běžela za ní. Daniel zůstal stát opodál a spatřil zvláštní, světélkující bytost, z níž vyzařovalo krásné teplo. Telepaticky mu sdělila, je Alexiným průvodcem. Dozvěděl se, že tato bytost má teď Alex hlídat a všemu ji naučit. Poté průvodce poodstoupil a intenzivní příjemné teplo se najednou vytratilo. Teď Daniel spatřil to, co předtím nezaznamenal. Viděl dívčino bezvládné tělo ležet na zemi, v levém uchu měla zaschlou krev, kterou se mu nedařilo utřít. Když jeho ruka prošla jejím tělem, vyděsil se a od těla poodskočil. Byl v šoku. Alex sama sebe neviděla. Daniel nechápal, jak je to možné. Tajemná bytost mu telepaticky vysvětlila, že Alex už vidí jiné spektrum vibrací než on. Z toho, co se dělo, pochopil, že průvodce i nadále svým teplem blokuje energii jejího mrtvého těla, nechce, aby ho dívka spatřila. Ještě nebyla připravená. Bytost mu dále sdělila, že se Alex stane jeho průvodkyní a učitelkou, ale teď na to ještě není vhodný čas. Vše se pak rozmlžilo a Daniel se probudil na nemocničním lůžku.

Vůbec jsem netušila, že člověk, který prožívá klinickou smrt, může potkat někoho, kdo ve stejném okamžiku přišel o život.

Stává se to. Danielův příběh je unikátní v tom, že mnohé z toho, co s dívkou později zažíval a co se od ní učil, sepsal do knihy Alex, setkání světů. Když na to pohlížím zpětně a s velkou pokorou, dochází mi, že už byli oba téměř na druhém břehu. Alex už po smrti byla, jemu ještě několik měsíců života zbývalo. Vrátili ho jen z jednoho důvodu, a tím bylo napsání této jedinečné knihy.

Jak Daniel to, co právě prožil na operačním sále, přijal?

Když v nemocnici po mnoha dnech znovu nabyl vědomí, neměl ani tušení, co se s ním stalo. Přestože o svém nezapomenutelném prožitku před lékaři opatrně hovořil, nevěřili mu. Nikdo mu ani neřekl, že ho tři minuty resuscitovali. Po návratu z nemocnice se Daniel každý večer věnoval různým dechovým a relaxačním cvičením, která mu pomáhala navodit lucidní sny a umožňovala astrálně cestovat. Pak přišel další zlom. Dva roky po transplantaci Dan navštívil lékaře, který ho tenkrát operoval, a znovu se spolu bavili o jeho prožitku. Daniel byl hodně překvapený, když mu tentokrát dal jeho lékař za pravdu. Řekl mu, že si dal tu práci a všechno si ověřil přímo na Floridě. Zjistil, že v ten den, v němž Daniel bojoval o život, se skutečně zabila devítiletá dívka pádem ze stromu. Poprvé si důkladně přečetl lékařskou zprávu, v níž se psalo o jeho pooperační srdeční zástavě a následné resuscitaci. Byl v šoku, ale rád. Hodně se mu ulevilo, protože mu všechno, co prožíval při svém astrálním cestování, konečně začalo dávat smysl.

S nápadem, aby vydal o svých prožitcích knihu, jste za nim přišel vy?

Dan si do svého mobilu psal poznámky o svých astrálních výpravách do jiných světů. Přestože byl slepý, s technikou to uměl dokonale. To, co si zaznamenal, mi nechal předčítat automatickým hlasem. Zaposlouchal jsem se do těch slov a najednou se zarazil. Věděl jsem s jistotou, že právě teď došlo k tomu zvláštnímu osudovému setkání, na které jsem už dlouho čekal. Věděl jsem, co teď Danielovi musím říci. „Danieli, ty jsi měl tehdy zemřít, ale oni tě poslali zpět s jedním jediným úkolem. Máš o tom, cos prožil, napsat knížku a já ti mám pomoci s vydáním." Namítl, že není spisovatel, ale nakonec souhlasil. Zhostil se toho nelehkého úkolu skvěle. Za pouhé dva měsíce po našem prvním setkání, tedy v srpnu 2019, už měl hotovou první polovinu knihy. Já během léta dělal dotáčky svého filmu DIMENZE, ale někdy na konci září jsem měl hotovo a dostal po dlouhé době chuť si něco dobrého přečíst. Dan mi toho dne přeposlal dvě předposlední kapitoly knihy jako ochutnávku. Po přečtení mi vytryskly slzy a hned jsem mu odepsal, že za ním do 13. října musím přijet.

Proč zrovna do té doby?

Šlo o datum, které mi svítilo v hlavě. To jsem ještě ani nevěděl, že bude mít v ten den narozeniny. Měl jsem zkrátka neodbytný pocit, že musím spěchat. Když jsem se na ten hlodavý hlásek ve mně ještě více soustředil, raději jsem mu zavolal, že přijedu ještě dřív.

Vy sám jste dvakrát prožil klinickou smrt a občasné vhledy do budoucnosti míváte často. Proč jste nabyl přesvědčeni, že vaše setkání už nemůžete dál odkládat?

Navnímal jsem si okamžik vydávání a křtu Danielovy knihy, ale divné bylo, že jsem ho v té vizi nikde fyzicky neviděl. Duchovně tam s námi sice byl, ale jeho tělesná schránka přítomna nebyla. To mohlo znamenat jen jedno. Že už nemá moc času.

Vy jste věděl, že zemře?

Možná vás to překvapí, ale ano, a nebyl jsem sám. On si toho byl vědom úplně stejně. Přijel jsem za ním i se svou ženou Radkou ve čtvrtek 3. října 2019. Bavili jsme se spolu nejen o knize, ale také o jejím pozdějším zpracování do audioknihy a filmu. Měl jediné přání, aby jeho příběh lidem, kteří prodělali klinickou smrt, co nejvíc pomohl. Když jsem se s ním tenkrát loučil, tak jsem věděl s jistotou, že už ho neuvidím. Přesto jsem doufal, že se mýlím. Následující den mi Daniel poslal celé znění knihy a hned příští pondělí zemřel. Nedožil se ani svých 44. narozenin.

Na co se mohou čtenáři, kteří si jeho knihu koupi, těšit?

Ve své knize například detailně popisuje to, jak a proč se lidská duše vrací zpátky na zem. Pochopil jsem, že Daniel, stejně jako jeho průvodkyně Alex, přestoupili po svém skonu do vyšší dimenze. Podle mě už se ani jeden nemusí vracet na Zemi v novém vtělení, protože dosáhli stavu, jemuž hinduisté říkají samsára. Dosáhli vymanění z věčného koloběhu nových a nových životů. Musím však prozradit, že i po své smrti mě Daniel dokázal hezky překvapit. Víte, když člověk doopravdy věří, nemá ani důvod příliš truchlit, pokud mu odejde někdo blízký. A on pro mě blízký byl. Prostě skutečný bratr. Daniel mi vyprávěl, že se s Alex nejčastěji spojuje ve 2.07 hodin ráno. V to pondělí, kdy zemřel, mi přesně v tento čas naskočila na mobilu aktualizace. Telefon zapípal, rozsvítil se a mě to probudilo. Podíval jsem se směrem ke dveřím a v nich stál Daniel s Alex. Oba celí zářili. Dívka mi řekla: „O nic víc, než o tu knihu se nestarej. Ostatní pochopíš." Dostal jsem nápovědy, které mi v uších zní doteď. Abych mohl splnit jejich poslední přání, musel jsem všechny své právě probíhající projekty pozastavit a všechno podřídit jen vydání této knihy, která je podle mě velice důležitá. Momentálně ji překládáme i do angličtiny a do ruštiny. U svých vlastních knih mě to nikdy nenapadlo.

Vraťme se k Danielově příběhu. Co se s ním dělo poté, co se vrátil z nemocnice?

Jak už jsem řekl, začal každý večer aktivně provádět různá meditační cvičení. Odpojoval se od svého fyzického těla a napojoval se do astrálního světa, kde se setkával s Alex. Prožíval s ní různá dobrodružství, například spolu navštívili peklo. Pro něj už byly tyto astrální výlety reálné mnohem víc než život, který měl na Zemi. Cítil se svobodný. Myslím, že úplná ztráta zraku mu v jeho schopnosti astrálně cestovat paradoxně velmi pomohla. Neměl k dispozici vjemy, které by ho od cvičení rozptylovaly.

Přestože byl slepý, tak v astrálním světě viděl všechno dokonale?

Samozřejmě. Ale nejen v astrálním světě, který navštěvoval každý večer, když jeho nehmotná část opustila fyzické tělo. Časem už byl ve svém vnímání tak vytrénovaný, že cítil energii předmětů. Dám vám příklad. Například byste v místnosti, kde právě je, v noci tiše postavili na stůl sklenici vody a on by to ráno po probuzení zaregistroval. Cítil by na stole tu vibraci, která tam předtím nebyla. V jeho mysli by se přetvořila do nějaké barvy a on by poznal rozdíl.

V čem vám Daniel změnil život?

On sám mi toho za ty necelé čtyři měsíce, co jsme se znali, dal hodně. Přestože nám byl vyměřen jen krátký čas, našel jsem v něm milovaného přítele. Naučil mne toho hodně, i když si to možná neuvědomoval. Jeho laskavé a krásné vyprávění o životě po smrti mi připomnělo, jak zbytečné jsou veškeré spory a nepříjemnosti, které tady lidé na Zemi silně emočně prožívají. Díky němu jsem se povznesl i nad dlouholetý spor s jedním producentem, s nímž jsem se chtěl soudit. Daniel byl první člověk na světě, kterému jsem se mohl svěřit i s tím, co jsem ještě nikomu neřekl. Mluvím o některých prožitcích ze své pětiminutové zástavy srdce a duchovních důsledcích, které mi to přineslo. Bavili jsme se spolu zcela otevřeně o všem, i o tom, o čem ani na svých přednáškách raději nemluvím, protože by mi posluchači nejspíš nerozuměli.

Chápu. Jsou věci, které si člověk nechává pro sebe, protože jsou tak zvláštní, že je nemusí každý přijmout. Vraťme se tedy k jeho příběhu. Řekl jste, že se Daniel začal s Alex pravidelně setkávat. Co bylo dál?

Učili se od sebe navzájem. Ona mu předávala zkušenosti, které mohl využít při putování astrálními sférami, on jí byl oporou v tom lidském rozměru.